HC Slavoj Velké Popovice, ml. žáci

HK Kralupy nad Vltavou : HC Slavoj Velké Popovice 16:1

publikováno 29.01.2016

Velmi solidní výkon našich borců, kterému však neodpovídá konečný stav. Oslabeni o některé naše opory, ale posílení šikulama z ročníku 2006 jsme po třetinách 7:0, 3:0 a 6:1 prohráli se ctí a po bojovném výkonu. Čestným gólem se v poslední třetině blýskl Šimi po krásné přihrávce Kuby Fábiče.

V dnešním prosluněném odpoledni dorazila hrstka statečných „Popíků“ na zimní stadion Kralup.

Již rozbruslení před utkáním dávalo jasně znát, že bezmála dvacet domácích borců jasně touží urvat oba body z domácího kluziště.

Naši chlapci ve slušivé černé kombinaci vedeni kapitánem Hrachym a s bojovým pokřikem na rtech vstoupili do „prosklené“ arény.

Utkání začalo mohutným náporem domácích, kteří již po minutě a půl vsítili svoji první branku.

Skóre pomalu narůstalo. Zcela určitě ne do té podoby jakou si představovali domácí, ale i tak po první třetině jsme prohrávali o sedm kousků.

Do druhé třetiny nastoupili domácí po velmi důrazném pohovoru ze strany svého trenéra, který zvyšoval hlas doufaje, že jeho hoši začnou ve stejné intenzitě navyšovat i skóre.

Zatímco trenér „Popíků“ v klidu promluvil ke své hrstce věrných ochránců svatyně a přeskupil své obrané šiky.

Obraz hry se sice moc neměnil, domácí stále měli jasnou územní převahu, ale osobní obětavost „Popíků“ neznala mezí.

Pády do střel, přitvrzení hry u mantinelu a uklízení puků do rohů hřiště začali domácí hráče notně deptat.

Vše jistil svým asi nejlepším výkonem v sezóně jistý a především nevztekající se Sláva.

V průběhu druhé třetiny se pomalu začala hra přenášet z našeho obraného pásma do střední třetiny.

Zde se našim chlapcům podařilo i několikrát přejít do útočného pásma a po faulu na Bohyho jsme dokonce odehráli převážnou část přesilovky v obraném pásmu domácích.

Obraz hry se opravdu měnil a kluci po přesilovce měli i na naše zvyky několik vydařených akcí před domácí brankou.

Škoda jen té přesnosti střelby. A tak především akce první formace končili na betonech domácího gólmana či poněkud, hodně mimo jeho teritorium.

Tři obdržené branky v druhé třetině jasně hovoří o průběhu hry.

Proslov domácího trenéra při odchodu jeho svěřenců do šaten hovořil o nespokojenosti s hrou jeho svěřenců.

Nedlouho poté, kdy místní rolbař na své „žehličce“ obkroužil a vyžehlil ledovou plochu se šlo na třetí třetinu.

Nutno říci, že hned v úvodu, kdy se náš tým zjevně nacházel duchem ještě v kabině, tým několika povedenými zákroky podržel Marťas.

A pak to přišlo: Fábič st. v naší třetině odebral puk soupeři a „mílovými kroky“ spěchal do třetiny domácích. Obránci mu však zkazili jeho úmysl k přímému ohrožení branky.

Puk se dostal za branku zde ovšem Fábič st. vložil do hry i svůj fyzický potenciál a podařilo se mu touš nahrnout před domácí svatyni.

Na brankovišti se strhla mela. V té se ocitl jak Fábič st., tak nebojácný Hrachy.

Ovšem nejlépe se v nastalé vřavě zorientoval Šimi a vstřelil branku.

Až rozhodčí a hlavní pořadatel uklidnil bouřící dav „Popíků“.

V závěru utkání ještě Fábič st. vystřihl, krásný obranný zákrok (spíš skok) jak z učebnice moderního hokeje, kterým zabránil brejkové možnosti Kralupských.

Zahučela siréna a byl konec.

Všichni členové fanklubu „Popís“ po utkání ocenili předvedený výkon svých hochů, kteří s nasazením všech sil dokázali obdržet v tak malém počtu neobyčejně málo branek.

Z kuloárů k nám probleskla zpráva, že výkon chlapců ocenil i trenér „Popís“, který po utkání „vyplatil“ každému hráči zvláštní odměnu oříškové čokošky.

Nu a teď milé děti hezky do postýlek a brzy ráno hurá do „Kozel arény“, kde nás čeká mač s Nymburskými borci.

Otázkou je kolik zbylo „Popís“ po dnešku sil?

Za redakci V.Z.

Upozorňujeme, že tento zápis ze zápasu není názorem trenéra ani členů vedení mladších žáků Slavoje Velké Popovice.