HC Slavoj Velké Popovice, ml. žáci

Poslední zápas v sezóně se Slávií jsme odehráli mnohem lépe než minulý týden se Spartou a jasně si tak potvrdili naše konečné umístění v tabulce. Fanklub opět nezklamal a očima naše Popíky dotlačil alespoň k jednomu čestnému gólu.

 

 

          

 

Reportáž z Kozel arény:

V jedné hymně hokejového týmu se zpívá: „Jeden komín zleva,  druhý komín zprava mezi komínama hokejová sláva.“

Vždy si na tu hymnu vzpomenu, když ráno před utkáním našich Popís stojím a koukám se na komín v sousedství stojícího pivovaru, kterému ve výšce vévodí spínající se Kozel.

Ta „hymna“ má pokračování, které jsem si pro naší potřebu trošku přetvořil: „ Ó dua  lajne ,fazole sú fajné ,ó dua lajne a Kozel je náš!“

Ano koukáme na komín s Kozlem a psychicky se připravujeme na zápas Popís.

Dnes se k nám po skvostné D1 přiřítili borci z Edenu.

Po minulo-týdenní výuce v kolektivním pojetí hry na Spartě nás čekal soupeř z úplně jiného „těsta“.

Zatímco Sparta nás přehrávala kombinací, Slávia zvolila zcela jiné pojetí kolektivního sportu.

A její styl já na sebe, nám opravdu vůbec neseděl.

Zcela jistě velmi dobře technicky vybavení Slávisté skvěle kontrolovali puk a ve hře jeden na jednoho byli o pověstný parník někde jinde.

A co naši?

Řekněme si to upřímně, pokud chceme uhrát s takovým soupeřem přijatelný výsledek, musíme k zápasu přistoupit zcela určitě jinak, než jsme přistoupili.

Jedna z věcí a asi ta první, by byla nehrát tolikrát v oslabení, jako jsme hráli v sobotu.

A buďme i nadále upřímní  dalších několik zákroků rozhodčí přehlédli. Jednoduše co oslabení to obdržená branka.

Nutno dodat, že náš kapitán získal za zápas 8 trestných minut což je opravdu dost.

Vlastně jsme ubránili pouze jedno oslabení a to v samém závěru zápasu.

Další věcí, která nám v sobotu chyběla, bylo srdce! Nechci tady tvrdit, že se snad hoši nesnažili! To vůbec ne. 

Ale to velké popovické srdce tomu prostě chybělo.

Při hře s takovým soupeřem je potřeba věřit v dobrý výsledek a ubojovat to tím srdcem.

Jak říkám svému synovi na jeho slogan: „Já jsem se snažil!“, „Víš snaha je někdy málo!“.

Prostě výkon většiny kluků byl řekněme neslaný nemastný.

Ale i tak se našel hráč, který naší pozornost upoutal.

Tím, který se dle našeho názoru opravdu snažil, byl Berťas.

Pravda jednou tam s ním Slávisté „zametli“, ale vstal a šel se s nimi „bít“ dál.

Hrál tvrdě, né však zákeřně, soupeři nastavil několikrát čistě tělo a rozehrávku si nekomplikoval kličkami do hráčů soupeře.

Ale na druhou stranu naše hra měla i pozitiva.

Tou největší bylo to, že jsme dali gól!!

Gól, ona celá akce, která skončila zasunutím kotouče do branky Slávie, byla řekněme hokejová.

Po delším tlaku Slávie v našem obraném pásmu se puku v rohu za brankou zmocnil do té doby nevýrazný Vlasy.

Po vzoru sovětského tanku T-34 se doslova s pukem na holi probil skrz tři Slávisty.

Hned za nimi mu puk odebral Tedík a vydal  se směrem k soupeřově svatyní hrnouce před sebou i trojici našich útočníků.

Ti vida, že se s nimi o puk zjevně nepodělí, ku překvapení všech „zašlajfovali“ na modré čáře a vyčkali, až se Tedík vřítí do útočného pásma.

Ten tak učinil a svůj výlet se snažil zakončit prudkou střelou.

Při té byl vyrušen vracejícím se útočníkem Slávie.

A tak touš místo na branku Slávie skončil na stehně jednoho z bránících hráčů.

Touš se ovšem odrazil přesně zpět před v té době již po kolenou jedoucího Tedíka a ten skákající kotouč nahrnul směrem na gólmana Slávie.

Ten k smůle sešívaných reagoval na původní záměr střely a tak v rozkleku pouze sledoval, jak puk míjí jeho levý beton.

A tu, kde se vzal, tu se vzal Soldy a s klidem pokerového hráče zasunul kotouč do svatyně červenobílých.

Radost Popís byla ukrutná!!!

Hoši se radovali a my jsme si tak říkali, jak to asi bude vypadat až, Popís zvítězí.

Kdy si bude Fanclub moci zapět: „Kolem Popovice je strom vedle stroma, už je to hotové, dva body sú doma!“.

Na ledové ploše jsme sice dostali na frak.

Ale Fanclub vedený předřikávačem Tátou Jendou zdecimoval hodně slabý, no řekněme, „kotlík“ Slávie.

Ten podporovala nevýrazná trubka, zřejmě pamatující ještě příslušnost Slávie mezi extraligovou elitu.

Na straně našeho fanklubu byl ovšem nejlepší hráč utkání. Tím hráčem byl Timon!!!

Celý zápas mlátil v rytmu samby do bubnu a tím udržoval šéfa fanclubu Tátu Jendu ve střehu.

Povzbuzoval, halekal, ač se nedařilo, bojoval do posledního dechu pro svůj tým. 

Ano, to sobotní dopoledne byl šestým hráčem, na kterého se jeho tým mohl 100% spolehnout!!!

Takže Timone moc Ti děkujeme, že jsi takhle válel, bez tebe bysme ty „sešívky“ neuřvali!

A v pondělí se už těšíme, jak to budeš stejně válet na ledě.

Zápas skončil. Na další mistrovský zápas si budeme muset počkat do podzimu.

Už teď se celý Fanclub v čele s Tátou Jendou těší, jak si zazpívá oblíbený (moc nezpívaný) chorál: „Děkujeme hoši, pěkně jste to hráli, za ten dnešní výkon Kuba vás pochválí!“.

Fanclub a hlavní sponzor Popís, firma Mámatáta určili pro příští sezonu jasný cíl. Předseda představenstva firmy Mámatáta nám řekl k cílům pro příští sezónu pouze toto: „Koza ta je bystrá, jedeme na mistra!“.

Děkujeme za rozhovor a s přáním dlouhého volna všem se těšíme na viděnou již 21. března v Kozel aréně, kdy začíná nová sezóna!

 

A naši Popís mají co dohánět!

 

Za redakci ZV

Foto: Zdenda, Monika

 

Upozorňujeme, že tento zápis ze zápasu není názorem trenéra ani členů vedení mladších žáků Slavoje Velké Popovic

Obrázky k článku

Komentáře

Přispívat do diskuze mohou jen přihlášení uživatelé.