HC Slavoj Velké Popovice, ml. žáci

Výkon našich Popíků během tohoto turnaje rozhodně stojí za to, abychom mu věnovali nejen "několik vět".

 

ÚVODEM

Na Velký pátek jsme přijeli do arény v Černošicích, kterou „obývají“ místní Tygři. 

Zatímco venku bylo pošmourno, nevlídno uvnitř arény již probíhala první bitva turnaje o pohár Bratří Kobranovových mezi domácími Tygry a Benešovskými Vodními lvy.  

V tomto duelu „nezkrotných“ šelem byli šťastnější Lvi z Benešova a oba „poločasy“ urvali ve svůj prospěch. 

 

ZÁPASY S HC TÁBOR 

A pak to přišlo! Do „plech arény“, úderem desáté vstoupili naši Popís. 

Na druhé straně kluziště se již rozcvičovali naši soupeři - Táborští Kohouti. 

Popís po posledních dvou porážkách od pražských „S“ vstoupili do utkání velmi vlažně! 

Hra se odehrávala po většinu času před naší brankou a ač oba naši gólmani dělali co mohli, porážce nezabránili. 

Tým Kohoutů zjevně zvyklý na tvrdší hru některé souboje dosti dohrával a to především před naší brankou. 

Několikrát byl v permanenci lékař, který ošetřoval naše gólmany a ti se za zápas dokonce dvakrát „protočili“. 

Vše vyvrcholilo v průběhu druhého „poločasu“, kdy úderem hokejkou drženou v obou rukou do zad v té době nestabilně stojícího Fábiče ml. putoval náš hráč hlavou do mantinelu za stoického klidu obou přihlížejících rozhodčích!

Zákrok táborského hráče byl zcela jistě nechtěný a neúmyslný!   

I členové vedení Kohoutů konstatovali, že se jednalo o faul. 

Ovšem oba arbitři si stáli za svým a nevylučovali.

Jejich verdikt se stal chvílí, kdy se od Fanclubu Popís oddělila radikálnější část, tzv. Blackyellow rowdies!!!

Ta vedena svým lídrem – Padrem, vyslala směrem k arbitrům, pár velmi slušných vět ovšem publikovatelných až po 22 hodině. 

A když už v tom byli, spláchli s nimi i vedení Kohoutů a domácí pořadatelskou službu. 

Výsledkem bylo zavření „galerie“, což se ukázalo pro náš fanklub jako výhoda v dalším průběhu turnaje a nevýhoda pro domácí fanoušky, kteří jsou na tato místa zvyklí. 

Zápas jsme prohráli rozdílem třídy, ale obraz hry se ke konci hry dost měnil.

 

ZÁPASY S VODNÍMI LVY BENEŠOV 
 
Po úpravě ledu nás čekal hned další soupeř a to Benešovští lvi. 

Ty na nás nastoupili s taktikou, která se jim zjevně osvědčila z jimi hrané soutěže! 

Jejich taktika „Nahoď puk na bránu a dobij ho do ní“, nám po zápasech s kombinační hrou Sparty, Zbraslavi nebo Kobry činila problémy. 

Naši obránci, kteří byli za kontakty s protihráči v mistrovské soutěži vylučováni, přistupovali k útočníkům soupeře vlažněji tak, aby neoslabovali svůj tým. 

A tak jsme dostávali převážnou většinu branek z prostoru brankoviště po nahrnutí puku do naší svatyně. Na což trenéři náš tým nesčetněkrát upozorňovali!  

V průběhu druhého „poločasu“ se  hra našeho týmu zlepšila a v některých fázích jsme s Benešovskými hráli dokonce i vyrovnané pasáže.

Obě půle jsme sice prohráli, ale skóre obdržených branek začalo notně klesat.

Čekal nás oběd a dvě a půl  hodiny pauza před posledním zápasem s domácími Tygry. 

Při obědě všichni naši hráči porušili svoji „přísnou životosprávu“ a v rámci velikonoc spolykali vedením povolený řízek! 

 

ZÁPASY S TYGRY Z ČERNOŠIC 

A šlo se na Tygry!

Na počátku utkání bylo znát, že soupeř stál pouze hodinu a naši chlapci byli „zatuhlí“. 

Soupeř nás rychle přebrusloval a tím nás dostával pod chvílemi drtivý tlak.

Jehož výsledkem bylo ovšem pouze zvonění v Marťasových uších od nastřelených tyčí a závrať, kterou mu způsobily střely létající mimo určený cíl. 

Následkem nemohoucnosti domácích jsme se ocitli dvakrát ve čtyřech a domácí vedli dva nula, ač Marťas dělal co mohl. 

Opět jsme neuhlídali hranici brankoviště! 

Obraz hry se změnil, naši se začali čím dál více osmělovat a ku překvapení všech, na tom měla momentálně největší zásluhu třetí formace, složená z bratrů Steillsových a Skopiho. 

Ta podnikla několik výpadů směrem na tygří svatyni a světe div se, dokonce se usadila na delší dobu v obraném pásmu soupeře. 

Ostatní dvě formace vidouce, „že to jde“, se začaly čím dál více osmělovat a hra byla přinejmenším vyrovnaná. 

Bohužel jsme opět po chybách před naší svatyní inkasovali. 

Do druhé části jsme ovšem vstoupili už úplně jinak. 

Skóre se vynulovalo a začalo se jinak. 

Ten tam byl tým, který se po celoročních prohrách v mistrovské části někdy „bál“. 

 

Najednou se hrál hokej! 

 

Naši kluci bránili útočili, minimalizovali chyby před naší brankou a soupeře dostali i pod tlak v jeho obrané třetině. 

Dokonce i převážnou část soupeřovy přesilovky jsme odehráli usazeni v jeho obraném pásmu!!! 

 

Vrcholem našeho snažení bylo 

vstřelení vedoucí branky!!!

Vedeme 0:1 

 

 

Naše druhá formace dostala soupeře pod tlak, ten ve snaze dostat puk ven ze své třetiny, narazil na v beton se změněného Vlasyho, který ustál atak domácího obránce i útočníka na modré čáře s pukem na holi. 

Vlasy hbitě posunul směrem za branku domácích.

Zde si ho našel „všudybýlek“ Soldy, který učinil obrat a za přispění Šimiho jenž „odtáhl“ druhého beka na opačnou stranu brankoviště, skóroval nad lapačku domácího brankáře.  

 

Nezměrná radost ovládla střídačku Popís. 

Tribuny bouřily nadšením! 

 

Zápas pokračoval a nutno říci, že pokračoval podle scénáře Popís! 

Všechny formace odváděly maximum mazal se rozdíl mezi domácími lépe bruslícími borci a našimi chlapci a to především díky obrovské vůli a ohromnému srdci, které začalo být v hrudích našich „malých  válečníků“!  

Nebyl puk, který byl ztracen, kde nepomohlo umění, nastupovala bojovnost a sebeobětování! 

Obranné zákroky Berťase či Máši, kteří doslova tygřími skoky zmařili náznaky šancí domácích, dostávali již tak „nadupaný“ kotel do varu! 

Ve chvílích, kdy naše hra začala nabírat na asi největších obrátkách, si domácí trenér vybral oddechový čas. 

A zatímco na straně domácích seděla skupinka hráčů poslouchající hřmotný hlas svého trenéra, na naší lavičce klidným hlasem promlouvala trenérská dvojice Mašek a Palaščák ke svému týmu.
 
Po nástupu na led se ovšem začaly dít podivuhodné věci. 

Domácí hráč #20 (následně zvolen vedením turnaje jako nejlepší obránce turnaje) nám ukázal, že krom hokeje ovládá i komické vložky. 

Jeho teatrální pád při výjezdu z poza branky, kde byl následován naším Fábičem st. zcela bezkonkurenčně zvítězil v již dříve zmiňované anketě „Skokan roku“! 

Rozhodčí zamával pravicí a šli jsme do čtyřech. 

Naše čtveřice se skoro po celou dobu oslabení statečně bránila! 

Prakticky až v samém závěru oslabení jsme obdrželi branku, kdy domácí dostrkali kotouč do naší svatyně včetně výborného Vendyse a několika našich hráčů. 

Muž v pruhovaném hbitě zamával pravicí směrem k naší brance a bylo srovnáno.

Hra pokračovala. Domácí ovšem nezískali půdu pod nohama tak, jak si někteří představovali. 

Otevřenými dveřmi ve vstupu do arény foukl vítr a domácí hráč se poroučel k ledu a pravice arbitra šla samozřejmě vzhůru. 

Na trestnou putoval Vlasy, který jen nevěřícně kroutil hlavou. 

Trenéři poukazovali na několik vteřin starý zákrok před střídačkou domácích, kdy hráč #20 doslova sroloval Soldyho na mantinel. 

Arbitr se jen pousmál a pokrčil rameny.

Přes nezměrnou snahu našich hráčů se podařilo soupeři skórovat! 

Puk vystřelený z bezprostřední blízkosti trefil Vendise do masky, až se na nejbližší křižovatce otočil kolemjdoucí zda se nestala havárie. 

Vendys se skácel v brankovišti a zůstal několik vteřin nehnutě ležet. 

Toho domácí briskně využili. Našli za brankou kotouč první a v poklidu ho dopravili podél betonu ležícího Vendyse do branky. 

Ruce domácích šly nahoru a rozhodčí rychle zmizel k boxu časoměřičů. 

Až po chvíli si „jako všiml“, že náš brankář leží v brankovišti. 

Do konce zápasu se již stav nezměnil a na sousední lavičce byl po závěrečném hvizdu slyšet, jak velký kámen padl domácím ze srdce.

Někteří naši hráči měli chvíli po utkání sklopené hlavy. 

Ale Fanklub Popís, který jako již tradičně zdecimoval fanoušky soupeřů a to dokonce bez šéfa Fanklubu táty Jendy, jim hlavy okamžitě narovnal.

 

ZÁVĚREM

Tímto bych rád jménem redakce a Fanklubu poděkoval všem hráčům bez výjimky za předvedený výkon v průběhu turnaje. 

Trenérům za jejich skvěle odvedenou „práci“ jak na lavičce tak v kabině. 

Turnaj nám všem ukázal, že nastoupená cesta po které se vydali naši trenéři je cestou správnou.

Našim hráčům ročníku 2006 ukázal, že ročníky 2005 nejsou takový oříšek jako ročníky 2004. 

Hráči si, ale musí vědomit, že výkon v jednom turnaji „jaro nedělá“. 

Musíme všichni tvrdě přistoupit k jarní a letní přípravě tak, abychom se stali rovnocennými partnery soupeřům, ač pro většinu našich hráčů to bude hra né se soupeři o dva roky staršími, ale pouze o rok.

Neopomeňme poděkovat pořadateli turnaje výboru SK Černošice za povedený turnaj.  

Vítězům klukům z Tábora poblahopřejme k zaslouženému vítězství a poděkujme jim za hlasovou podporu v závěrečném utkání turnaje. 

Všem účastníkům turnaje popřejme Veselé Velikonoce a pěknou pondělní pomlázku!

A s vámi Popís se ve středu těšíme na viděnou na tréninku a těšíme se na turnaj do Ledče nad Sázavou, který nás čeká příští víkend.

 

Doviděnia a dopočutia až příští týden.

Za redakci Z.V.

 

Upozorňujeme, že tento zápis ze zápasu není názorem trenéra ani členů vedení mladších žáků Slavoje Velké Popovic.

 

Obrázky k článku

Komentáře

Přispívat do diskuze mohou jen přihlášení uživatelé.