HC Slavoj Velké Popovice, ml. žáci

Závěrečný „víkendový výlet“ do Ledče nad Sázavou.

publikováno 13.04.2016 (aktualizováno 14.04.2016)

Závěrečný přátelský zápasový víkend se odehrál v Ledči. Někteří rodiče hráčů pojali tento víkend jako oproštění od pracovního shonu a hluku velkoměsta a tak dorazili do Hotelu Kouty již v pátek večer.

Po ubytování a společné večeři se šlo na kutě, protože ranní nástup na stadion již 6:45 dával tušit co si zajímavého.

Víkendové zápasy vypsané pro ročníky 2005-6 se v ranních hodinách jako mávnutím proutku změnily na zápasy ročníku 2004 a dál.

A tak proti naším borcům nastoupil soupeř z Vídně s kompletní sestavou ročníku 2004.

Naši hráči se ovšem nezalekli, protože se stejnými ročníky hráli převážnou část sezóny.

Soupeře jsme zaskočili hned na začátku při reprodukci obou státních hymen.

Zatímco Vídeňáci stáli v jednom šiku na modré čáře s úhledně složenými komínky svých věcí před sebou, naši chlapci se pohodlně rozeseli v okolí modré čáry.

To pohodlně mělo svůj význam. Nezkrácená verze rakouské hymny dala zabrat ne jenom hráčům, ale i divákům v hledišti.

Čas tekl jako „Dunaj“.

Po skončení koncertu vážné hudby se nedočkavci na naší straně začali v rychlosti oblékat.

Rozhodčími byli ovšem upozorněni, že následuje hymna naše.

A tak se naši chlapci postavili zpět do pozoru.

Ovšem s „pořadatelského centra“ žádný zvuk nepřicházel. Až po notné chvilce se zvuk z reproduktoru přeci jen ozval.

Ovšem až od části „v sadě skví se jara květ ...“ takže byl zvuk opět ztlumen.

Na druhý pokus se vše podařilo včetně utnutí zvuku před: „Nad Tatrou sa blízká, hromy divo bijů.“

A šlo se na věc. No šlo? Naši chlapci nepřivyklí rannímu vstávání v klidu prospali první dvě třetiny a nejvíc je asi zajímalo, zda na hotelu funguje Wifi.

Až ve třetí třetině jsme řádně borcům z Vídně zatopili. Zvrat ve výsledku ovšem nenastal. A tak jsme šli na oběd.

Oběd probíhal ve stejném duchu jako začátek utkání a to ve znamení čekání.

Nikomu z nás nedošlo, že v místní „Picošce“ je pouze jedna pec a tak jsme na 9 objednaných pizz čekali pěkné 2,5 hodiny.

Po každém přinesení jednoho talíře pizi na stůl našich borců to okolo talíře vypadalo jako víření Piraň okolo kořisti. Jen ten čas měli Pirani určitě horší.

Po sytém obědě se celá výprava přesunula do hotelu Kouty, kde zatímco se rodiče ubytovávali, chlapci se rozdělili na skupinu „dobývající“ les a na skupinu alá fotbalisov, čímž si krátili čekání na návštěvu bazénu v sousedním hotelu Luna.

Úderem 15. hodiny byli naši chlapci vpuštěni do bazénu a jeho blízkého okolí.

A nutno dodat, že „hoteloví zřízenci“ poprvé a zřejmě i naposled, poznali co to je „Popovická tsunami“.

Po návratu na hotel čekala naše chlapce předem smluvená večeře, která jim šla v některých případech naproti a vyvrátila slogan, že na Kuřízku se nedá nic zkazit.

Po vydatné večeři se chlapci rozmístili po chodbách přesně v prostorách, kde byly osazené zásuvky tak, aby jejich „mazlíčci“ tabletky dostaly životodárnou energii pro jejich zabavení.

V časech mezi 20. - 21. hodinou byli všichni naši borci uloženi (zahnáni a ubiti) do svých postýlek.

Zatím rodiče zcela plnili role vzorných příkladů dítek a popíjeli čaj, kávu a mléčné koktejly s vysokým obsahem bifidů.

Jitra jsou v Koutech tichá a krásná. Ranní probuzení s pohledem na modrou oblohu dávala tušit krásný den.

Celá karavana se po snídani dala do balení a přemístila se a zimní stadion Ledče, kde se již pilně rozcvičovali domácí borci.

Zápas proti domácím, kteří využili služeb několika urostlých chasníčků ročníku 2004, se po pomalém rozjezdu dostal do obrátek.

A nutno říci, trenérovi domácích tah se zařazením své elitní formace na náš třetí útok vyšel.

Skóre začalo pomalu narůstat, ale domácí začali hru notně přiostřovat.

Mnohdy i klidný a rozvážný Berťas vložil do hry své kilogramy a soupeře decimoval.

Vrcholem této části hry bylo odebrání kotouče Vlasym, který odebral soupeři puk s takovou razancí, že nízkoletící hráč Ledče přistál na holi okolo jedoucího Flaksína, kterou mu následně zlomil.

Vrcholem hry z naší strany bylo asi oslabení 4 na 5, kdy jsme naše soupeře nepustili z jeho obrané třetiny i přes jeho protáčení formací.

Svoji vzestupnou tendenci výkonů potvrdil Láca, který mnoho ran rozdal, ale i schytal a dostal se i do několika dobrých šancí.

Asi svůj nejlepší výkon v průběhu celé sezóny předvedl v obou dnech výborně hrající Soldy.

Ze závěru utkání ještě stojí za zmínku dobré obrané zákroky Máši a Flóryho a také to, že Vlasy nepřijal výzvu domácího borce k pěstní potyčce.

Ač schytal první ránu, po pokynu z lavičky pevně uchopil svou hůl do obou rukou a agresora nechal bez povšimnutí odjet.

Tím překvapil nejen svého otce, ale i ostatní fans Popís!

Na závěr se jeli nájezdy a z našich, pouze Hrachy zkušeně neminul cíl a Vlasy „přerazil“ tyčku.

Zápas skončil prohrou, ale na druhou stranu přinesl spoustu pozitivních prvků.

Hned po utkání se většina rodičů vydala se svými ratolestmi na cestu domů.

Ovšem pár jedinců zůstalo v Ledči i na oběd a někteří, opravdu ti nejvytrvalejší dokonce zakončili víkend procházkou po pamětihodnostech.

-redakce-

P.S.

Chtěli, bychom dementovat veškeré „zaručené“ informace o neřízené pitce, která se měla strhnout v závěru sobotního večera.

Tyto informace se nezakládají na pravdě, jelikož jsme byli přímými účastníky sobotního čajového dýchánku.